Musím se vám přiznat. Vydání tohohle článku mě děsilo. Důvody?
- Dost lidí tím naštvu.
- Dost dveří mi to zavře.
- Dost mi to sráží ego.
Dostal jsem se do užšího pracovního výběrka v agentuře, která představuje pro většinu copywriterů splněný sen. Kdyby to klaplo, sdílím dnes kancl s textařskou špičkou.
Jenže to nevyšlo a do určité míry si za to můžu sám. Pokud stojíte v podobné fázi kariéry, třeba vás to inspiruje…
Co najdete v článku
Proč mě lákalo přejít do Obsahové agentury?
Jo, čtete správně.
Přelom července a srpna se dost točil ohledně toho, zda dostanu šanci u agentury, kterou řadím ke špičkovým firmám na copywriting a obsahový marketing.
Nejvíc mě lákala vidina specializace. Inizio beru jako super firmu, kde jsem denně získával nové znalosti. Řešil jsem už od začátku reálné projekty s vědomím, že mi lidé okolo vždy rádi poradí.
Zároveň mě ale vnitřně brzdilo, že mi chyběl prostor pro užší specializaci. Zvlášť v copy a tvorbě obsahu, kde se cítím nejsilnější a dopad není tak dobře měřitelný jako u výkonnostní reklamy.
Chtěl jsem to řešit včas, dokud jsem oficiálně absolvoval stáž a nespravoval tak velké množství klientů. Nedovedl bych si vnitřně ospravedlnit, že by do mě firma vložila větší důvěru a já jim třeba po týdnu řekl „sbohem“. To prostě nemám v povaze.
Obsahovka pro mě představovala jasnou volbu:
- Líbí se mi způsob, jakým se prezentuje navenek.
- Díky dlouhodobému sledování a otevřenosti agentury chápu, jak procesně funguje.
- Odnesl jsem si skvělou zkušenost z workshopu obsahové strategie.
Vedle toho mě dost nalomil UX designer Matej Chyl’a při setkání po mé přednášce o copywritingu. Jeho vyprávění o vzájemné spolupráci s Obsahovkou na mě udělalo dobrý dojem.
Proč se vyplatí oslovit firmu i ve chvíli, kdy oficiálně nenabírá?
Spousta lidí váhá, jestli psát potencionálnímu zaměstnavateli v době, kdy oficiálně nikoho nehledá. Podle mě jo. Důvod?
Menší konkurence.
Když společnost vyhlásí výběrko na zajímavou pozici, počítejte s návalem lidí. Vím to z vlastní zkušenosti. Pár měsíců zpět mi dali v Iniziu na starost výběr externího textaře a na e-mail mi psali lidé v desítkách. Při oslovení mimo výběrové řízení naopak hrajete na opuštěném hřišti.
Vím, co si teď možná říkáte. Když neotevírají pozici, tak je přece malá šance, že mě vezmou!
No… je. Nicméně na pracovním trhu se lidé v onlinu dost točí. Z různých důvodů. Takže i kdyby vás nevzali teď, otevřete si zajímavé možnosti do budoucna.
Osobně myslím, že mě do Obsahovky pozvali na pohovor i díky tomu, že jsem u nich zkoušel štěstí před rokem. Sám a bez oficiálního výběrka. Jak by řekl můj bývalý teamleader z Inizia Lukáš Chládek:
„Nesmíš se toho bát.“
Poslal jsem tedy do Obsahové agentury e-mail. Ve stručnosti obsahoval:
- O jakou práci mi jde.
- Proč zrovna volím Obsahovku.
- Kvůli čemu bych ji měl zajímat.
- Nabídku k prostudování referencí.
- Výzvu k akci – osobnímu setkání.
Po pár vyměněných e-mailech mě Martin Brablec – šéf Obsahové agentury – pozval na pohovor do Brna. Odstartovalo to oťukávanou, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat…
Jak probíhal první pohovor?
Upřímně? I přes přípravu mě svazovala nervozita. Děsila mě představa, že bych takovou příležitost zazdil nějakým pitomým přeřeknutím, když už jsem se trmácel na druhý konec republiky.
Přeřeknutí sice přišlo, ale Martin i jeho kolegyně to vzali v pohodě. Otázky směřovaly především na předchozí zkušenosti, motivaci pro práci a klasické pohovorové věci.
Tímto bych rád poděkoval Marii Hákové, Zuzce Veselé a Pavlovi Šenkapounovi. Jejich e-mailové odpovědi na moje dotazy o agenturním prostředí mi pohovor dost usnadnily. Šikovně jsem podle toho volil i otázky, abych se o té firmě dozvěděl to, co jsem potřeboval.
- Kam agentura směřuje.
- Jak si představují ideálního zaměstnance.
- Jak Obsahovka přemýšlí o copy byznysu.
Přesto jsem odcházel dost zklamanej, protože mi přišlo, že jsem pod náporem nervozity neudělal moc dobrej dojem. O to víc mě překvapilo, když mě pozvali do druhého kola pohovoru…
Jak probíhal druhý pohovor?
Šlo o hromadný pohovor s týmem. Vůbec jsem netušil, co od toho čekat. Sedět v malé místnosti plné lidí, kteří vnímají každý můj pohyb i slova po svém? Šílená představa!
Po přečtení pár anglických článků na tohle téma jsem si řekl, že vše soustředím na 2 věci. Otevřenost a udržení pozitivní roviny.
Pokud mají vzniknout neshody, tak s nimi raději vyjít ven hned, než abychom se sežrali za pár měsíců v kanclu. Od uvolněnější konverzace jsem si zase sliboval, že tu náladu přenesu i na ostatní a přidá mi to pozitivní body.
Kdo někdy půjde na hromadný pohovor s týmem, doporučuji tyto články:
Čekal jsem brutální grilování, ale to se nekonalo. Postupně mi střídavě kladli po jednom otázky. Sice padlo pár pichlavějších dotazů, ale ty jsem očekával, takže mě to zas tolik nerozhodilo. Celkově na mě ta parta lidí působila hrozně pohodově.
Přestože jsem si z toho odnášel fajn pocit, nakonec to neklaplo. Typologicky jsem se nehodil do současných plánů Obsahovky. Někomu z nich jsem možná osobnostně nesedl. To už se nejspíš nikdy nedozvím.
Podle mě jsem si dost zavřel dveře mým posledním dotazem na pohovoru. Přesné znění si nechám pro sebe. Postačí vědět, že působil moc drze, osobně a řada lidí si to v té místnosti mohla vyložit jinak, než jsem chtěl. Hlavní problém bych ale hledal jinde…
Jaká chyba mi bránila víc uspět na pohovoru?
Druhý pohovor jsem si přehrával v hlavě několikrát. Zpětně tam bylo z mé strany více škobrtnutí. Nevhodnej oděv (v obleku mezi partou lidí v kraťasech prostě působíte divně 😀 ), občas ne úplně vřelý odpovědi (po čtyřhodinové cestě jsem byl ke konci pohovoru už trochu vyřízenej). Ale to hlavní?
Málo jsem naslouchal.
Když o čemkoliv jednáte, dost vám zvýší šance, když včas rozpoznáte a zmírníte případné obavy protějšku.
Zpětně si vybavuju minimálně 3 případy, kdy mi ti lidé stylem dotazů a intonací hlasu naznačovali případné pochyby. Já jen odpověděl a dál to neřešil. Kdybych pozorněji naslouchal, mohl jsem líp reagovat. To už ale nezměním.
Jako nebudu lhát a řeknu to rovnou. Štvalo mě, že to nevyšlo. S odstupem času to nicméně beru jako fajn zkušenost a osobní výhru, že mě vůbec do druhého kola přizvali. Pokud už vám firma věnuje čas zaměstnanců, kteří makají na zakázkách, něco to znamená.
Zároveň mi to dalo cenný podnět ke zlepšování. Čas ukáže, jak moc se to projeví. Příště vám prozradím pokračování, které mělo šťastný konec, ale dost strastiplné pozadí.
Jaké zkušenosti máte s pohovory vy? Podělte se v komentářích. 🙂
- Zhodnocení roku 2024 - 2025-01-28
- 11 tipů pro introverty, jak na networking a zisk nových kontaktů - 2024-07-04
- Zhodnocení roku 2023 - 2023-12-28
Znám ten pocit. Přesně před rokem jsem se hlásila na vysněnou stáž do České televize. Když mě pozvali na pohovor, byla jsem štěstím bez sebe. Byl pohovor formou assesment centra s dalšími úspěšnými uchazeči, takže jsem si dala fakt záležet na tom, abych se projevila, ale zároveň, abych dala prostor i ostatním. Test s angličtiny a test o znalostech ČT už byl jen drobek z toho, co vše jsme museli předvést. Bylo to na marketingovou pozici a já poprvé v životě vymýšlela kampaň. Přesto si mě pak pozvali do užšího výběru. Na konci jsme zůstali dva. Tehdy mě hrozně moc štvalo, že si vybrali toho druhého. Neustále jsem přemýšlela o tom, co bych mohla udělat jinak, jak se víc připravit a pod. Nakonec jsem ale ráda, že mě nevzali. Pak bych totiž nenašla místo v super agentuře, která mi dala šanci, i když jsem neměla dlouholeté zkušenosti, poznala jsem super kolegy a celkově si teď říkám, že mi to místo v ČT prostě nebylo souzeno, protože osud pro mě čekal chystal něco jiného.
Jako assessment centrum jsem zažím nezkoušel a doufám, že ani zkoušet nebudu. Přijde mi to z popisů jako hodně divoké.
Jako když se na to ohlédnu zpětně u sebe, tak to beru podobně. Nesdílel bych teď kancl se super lidmi a nezkusil prostředí velké marketingové agentury. Sám jsem zvědavý, jak to bude pokračovat dál.
Patrik, rozmýšľaš nad tým správne. Ak niekde chcem, je dobré začať komunikovať, urobiť prvý krok a ukázať, že existujem a mám záujem.
To že to nevyšlo sa stane. Ako píšeš, dostal si sa do druhého kola, čo je sám o sebe určitý ukazovateľ. Zároveň si sa z toho dokázal poučiť a získať novú skúsenosť. Je to lepšie ako sedieť a zdĺhavo premýšľať nad tým, čo ďalej.
Dik, že sa s tým takto verejne delíš.
Já dík za povzbudivá slova. 🙂
Buď rád, že okrem iného vieš, alebo aspoň tušíš, v čom bol problém. AKo som započul v jenom filme: „sveět je plný blbcu, kteří ani netuší, ajk velký blbci jsou“. To nie je smerom k tebe, ale voeš, ako to myslím.
Asi tuším. V tomhle směru mám výhodu, že zatím vybírám pohovory, kde jsou ti lidé dost otevření ve svých názorech na věc.
Patriku, děkujeme za obsáhlý report. Za Obsahovku jen drobné doplnění – naše důvody nepřijetí jsou právě takové, jaké jsem Vám psal, a poslední „drzý a osobní“ dotaz hrál spíš ve Váš prospěch 🙂 Každopádně se rozhodně nemáte za co stydět, což ostatně dokazuje i tento článek. Držím palce, určitě se ještě potkáme.
Děkuji, Martine. Určitě počítám s tím, že ještě bude příležitost na vás někde narazit. 🙂
Dostat se druhého kola je přeci skvělé. Příště to určitě vyjde. Možná někde jinde, přesto přesně tam, kde máte být. Jak jsem pochopila, dostal jste zpětnou vazbu, což je super. Se mnou se po druhém kole výběrka v jedné bance rozloučili se slovy “ Byla jste skvělá, ale dali jsme přednost jinému kandidátovi“. Co já bych tenkrát dala za zhodnocení mého výkonu.
Zpětná vazba v tomhle stylu rozhodně není běžná. Většinou buď lidé neodpoví, nebo pouze oznámí nepřijetí. Nicméně metodou pokus/omyl se dá odhadnout, kde ty chyby děláte. Plus mě nejvíc dala zkušenost, když jsem si sám vyzkoušel někoho hledat. Jak pochopíte způsob uvažování druhé strany, dá to cenou sebereflexi.
S pohovory je to jako s balením holek. Když tě chtěj, tak je vesměs jedno co tam v tu chvíli povídáš, pokud nepůsobíš vyloženě arogantně a sebestředně. A když tě nechtěj, tak je úplně jedno, jestli ses choval podle tvých představ ideálně nebo ne.
Rozhodují i jiné věci ,než jak působíš (plat, tvoje práce atd.)
Kdo hledá ten vždycky najde.
Já si právě naopak myslím, že přestože první dojem dělá dost, i v průběhu se může řada věcí zlepšit/pokazit chováním. Záleží případ od případu.
Titulek mi přijde trochu zavádějící, protože si nemyslím, že můžeš přijít o něco, co jsi neměl. Ale je dobrý nápad napsat o přijímacích pohovorech a přemýšlet nad tím, co bych udělal příště jinak. Protože jsem na tebe narazila na stránkách Acomwaru, tak předpokládám, že příběh bude mít dobrý konec 🙂
Já se na to dívám jako na příležitosti. Mohou přícházet, ale snadno také zmizet. Souhlasím zpětně s tím, že ten titulek není úplně ideální. Příště si s tím víc pohraji.
Ano, nakonec to dopadlo dobře. Jen ta cesta k tomu byla trnitější.
Zdravím Patriku, nemyslím si, že bys negativně zapůsobil kvůli nějaké poslední větě, nebo že bys třeba odpověděl špatně. Můžeš mít jakékoli znalosti/praxi, ale nejdůležitější je si s celým týmem prostě sednout – klapnout to musí na obou stranách. Přeju hodně úspěchů. Iva
PS: Možná to může znít blbě, oblek fakt nebyl ideální outfit. 🙂 Když nevím, volím něco neutrálního/ležérního. Případně se na férovku zeptám – to jsem teď dvakrát udělala.
Děkuji za konstruktivní komentář, Ivo. 🙂
Celkové souznení dělá určitě hodně. Já osobně to beru tak, že často rozhodují maličkosti. Některé ovlivníš, jiné ne. Třeba jde o hnípání v detailech, ale mám tu tendenci věci rozebírat na součástky a hledat, co příště zlepšovat.
Nezní to blbě. S odstupem ten oblek beru stejně. Od té doby se také raději ptám.