Před koncem roku se blížil tradiční termín uzávěrky blogerských zhodnocení roku. I mě bilanční články jiných blogerů sváděly k sepsání vlastního ohlédnutí za loňským působením. Článek jsem napsal, naformátoval a pak kliknul…
…na tlačítko Odstranit.
Sebekritika a vytvořené persony mi včas nafackovaly prostou připomínkou: Málokoho z čtenářů bude zajímat, že jsem odstátnicoval, vedení tohoto blogu mi dost dalo a teď zkouším prorazit s psaním pro jiné.
Zato by se mohli inspirovat mojí nejvýznamnější zkušeností z loňského roku. Vyjasnění problému, který se občas objeví při psaní pro někoho jiného.
Mám raději odevzdat nedokonalý text v termínu, nebo ho vyšperkovat s vědomím, že nedodržím deadline?
Co najdete v článku
Moje loňská zkušenost s mezním termínem
Minulý rok jsem řešil pro jednoho zadavatele poměrně zajímavý guestpost na téma beauty blogerek.
Hodně mě ovlivnil názor Zdeňka Pohlreicha, kterého řada lidí zná z pořadů Ano šéfe!, Teď vaří šéf! atd. Ten se řídil prostou kuchařskou radou:
Pokud cítíš, že jídlo není stoprocentní, raději ho hostům nepodávej.
Chytil jsem se této myšlenky a text přepisoval. Pořád a pořád. Nic mě neuspokojovalo. Zoufale mě poháněla touha napsat článek, který všechny čtenáře usadí na zadek.
Když už jsem se po několika týdnech (!) po datu deadlinu odhodlal k odeslání, přišla studená sprcha.
Zadavatel už článek nechtěl. A to nejhorší? Získal jsem v jeho očích nálepku nespolehlivého člověka.
Příšerně jsem si to vyčítal a měl chuť se na to vše vykašlat. Proč ten člověk neocenil moji snahu odevzdat to nejlepší?
Jenže tady přišlo ponaučení, které si odnáším pro budoucí psaní:
Při externím psaní nepíšete primárně pro koncového čtenáře, ale zadavatele
Čtenář si text přečte, možná ho nasdílí a když se opravdu vyšvihnete, přimějete ho k odběru média, pro které píšete.
Nicméně o osudu vašeho článku rozhoduje zadavatel. On rozhodne, zda si článek lidé přečtou. On posoudí, jestli přinesete jemu i uživatelům přínos.
A šéfredaktory a majitele obsahových webů nezajímá vaše holá snaha, myšlenky nebo nápady vedoucí k dokonalosti. Zato ocení:
- Konečný výsledek
- Minimum komplikací
- Míru vaší spolehlivosti
- Vědomí, že se na vás mohou obrátit i do budoucna
Proto si myslím, že dodržený termín má přednost. A odnáším si z loňského roku dvě hlavní ponaučení:
- 80% hotovou práci lidé ocení spíše, než vaší 100% snahu při nehotové práci
- Nápad nemá žádnou hodnotu, dokud ho nerealizujete
Takže pisálkům stačí odevzdávat mizerné výsledky, ale hlavně včas?
V žádném případě!
Pro vlastní dobro byste vždy měli směřovat k tvorbě kvalitního obsahu v dodrženém termínu. Bez kompromisů.
Pouze tvrdím, že se snadno dostanete do situace, kdy blížící uzávěrka zúží vaše tvůrčí možnosti. A z mojí skromné zkušenosti vám lidé spíše dají šanci upravit hotovou věc, kterou mohou vidět. S prázdnými sliby a nápady vás ale pošlou někam. Navíc dodržet termín lze většinou snáze, než dosáhnout zdánlivé dokonalosti.
I proto se vyplatí soustavně pilovat vaše pisatelské schopnosti. Ne vždy zvládnete odevzdat stoprocentní práci. Pokud ale vámi nabídnutých 90 % (forma, obsah, užitek) přebije tvůrčí maximum jiných autorů, zadavateli to často postačí.
Zalíbil se článek? Pak se přihlaste k odběru na Facebooku, Twitteru nebo RSS, abyste nepřišli o další. 🙂
- 11 tipů pro introverty, jak na networking a zisk nových kontaktů - 2024-07-04
- Zhodnocení roku 2023 - 2023-12-28
- 5 úrovní seniority lidí při práci. Kam patříte vy? - 2023-05-24
Opět dobrý a poučný článek. Ještě před jeho přečtením bych si také vsadila na dodržení termínu i když se psaním článků pro někoho nemám zkušenost. Píšu si sama pro radost a pro „svoje lidi“. Ale u mě platí, že první myšlenka bývá většinou ta nejlepší a pokud se zaseknu, nejsem si jistá nebo musím přepisovat, nechám takový článek raději na později nebo ho nepíšu vůbec. Vám ale vděčím za mnoho užitečných rad a za to děkuji!
Já děkuji za velice milý komentář. 🙂
Pokud píšete pro radost, je to podle mě skvělé a užívejte si to. Můžete si pak plně hrát s kreativitou bez omezení.
Osobně mám také zkušenost, že články sepsané na jeden zátah dopadly vždy nejlépe. Jakmile se začnu zasekávat, vím, že to není ono a raději přerušuji.
Těší mě, pokud můj obsah někomu pomůže. 🙂
Souhlasím, že deadline má přednost. 🙂 Myslím, že i na psaní platí Paretovo pravidlo – že se člověk věnuje 80 % času šperkování textu, ale článek to vylepší o pouhých 20 %. Pokud člověk čas má, může šperkovat, pokud ne, deadline má přednost (samozřejmě jak píšeš, text i tak musí být kvalitní).
Páni. Nečekal jsem, že mi článek okomentuje i profesionální copywriterka. 🙂
Díky, že sdílíme podobný názor. S tím Paretovým pravidlem souhlasím. A platí nejen u práce s obsahem, ale i věcí okolo obecně.