V začátcích blogování se vyplatí odpovídat na komentáře a sám komentovat jiné blogy. To vám poví každý. Ne vždy ale blogeři a blogerky využívají komentáře vhodným způsobem a nemusí to pokaždé splnit kýžený efekt. Dnes vám prozradím mé postřehy, jak to udělat lépe.
Co najdete v článku
Co mi vlastně komentování jiných blogů dá?
Co jsem vysledoval z aktivity komentářů volnočasových blogerek, spousta z nich bere komentář jako způsob zvýšení návštěvnosti. Něco narychlo napíší a dolů na sebe dají odkaz, ať se na jejich blog někdo proklikne.
To podle mě není úplně nejšťastnější.
- Plytký komentář nikoho nezaujme
- Proklikovost je často velice malá
- Pokud píšete mimo téma, stáváte se „lidským spamem“ a to vám na popularitě nepřidá
Osobně komentáře vnímám spíše jako nástroj navázání kontaktu. S konkrétním blogerem, kterému článek komentuji.
Může to znít jako banalita. Ale změna tohoto přístupu dost odkloní způsob, jak nad komentáři přemýšlet.
Pokud totiž chcete s blogerem navázat bližší vztah, vyplatí se dodržovat toto:
1) Piště konkrétní podněty k článku
Tisíckrát omílaná fráze „pěkný článek“ zní hrozně suše a dostat takový komentář já, budu mít problém věřit, že autor komentu můj článek skutečně četl.
Zdůrazňujte konkrétně, co se vám líbilo a co naopak ne. Vedle rozvedení myšlenky dáte najevo svoji osobnost a tím i možnost se vůči vám nějak vyhranit. A člověk si pak snadno řekne, jestli působíte sympaticky, nebo ne.
2) Vyhýbejte se přikládání odkazu na sebe
Spamovat odkazem na vlastní blog alespoň pro mě působí dost lacině. Hned rozkrýváte, oč vám jde.
WordPress a Blog.cz dovolují přiložit odkaz přímo do kolonek komentářů. Odkaz tedy dávejte spíše sem a ne přímo do textového pole.
Platí jediná výjimka:
3) Rozveďte komentovaný článek
Dobrý způsob, jak se pokusit posílit vazby na konkrétního blogera je to, když si z něho vezmete inspiraci a napíšete reakční článek. Něco rozvedete, něco doplníte vlastními zkušenostmi, můžete i polemizovat. Jen slepě NEopisujte.
Vždy zároveň v článku přiložte odkaz na post blogera, ze kterého čerpáte.
Osobně mě těší představa, že někoho mohu inspirovat a hádám, že nebudu jediný. Dá se na tom podle mě postavit i jeden šikovný fígl. Ten si ale napřed chci vyzkoušet, než o něm budu rozumovat.
Pouze v tomto případě se vyplatí do komentáře pod jiný blog přiložit odkaz. A to na konkrétní článek. Ne celý blog.
4) Ptejte se
Je možné, že něčemu v článku nerozumíte. V tu chvíli se nebojte optat. Uděláte dobrou věc pro vás i jiné čtenáře, které by podobná věc mohla zajímat.
Hlavně nespamujte zbytečnými dotazy pořád a mimo téma. Na to nikdo nemá moc náladu.
5) Použijte humor a nadsázku
Humor bývá v psaní ošemetná věc. Naživo můžete svoji myšlenku doprovodit grimasami, změnou hlasu, gesty. Psaný text podobnou věc (kromě smajlíků) nenabízí a ne každý může pochopit pointu vašeho sdělení.
Osobně to neumím ani v reálu, ale tak třeba má někdo více štěstí 🙂
Nicméně pokud umíte psaný humor podat, vůbec bych se ho nebál. Vždy však s přihlédnutím k tomu, abyste někoho neurazili a pořád psali k věci. Funguje přidání vlastní úsměvné příhody či legrační přirovnání.
Komentáře z pohledu majitele blogu
Tady už je to horší. Řada provozovatelů webu považuje komentáře za zbytečnost, která nic moc nedá a odpovídání na ně akorát bere čas. Navíc se řada komentářů přesouvá na sociální sítě a minimálně v profesních blozích se moc často neobjevují.
Ono je přeci jen jednodušší kliknout na srdíčko u tweetu, než psát delší vyjádření, které má myšlenku.
Nicméně minimálně v počátcích blogování jde podle mě o dobrý způsob, jak navázat kontakt s čtenáři. Opět se ale vyplatí nad tím přemýšlet víc strategicky.
Následující doporučení píši jako uživatel WordPressu a například majitelé Bloggeru první bod nevyužijí.
1) Poděkujte přímo na e-mailovou adresu
Moje komentářové okno má i kolonku e-mailu. A sám toho využívám.
Pokud mě komentář opravdu potěšil, nemám problém s tím, abych napsal poděkování k věci přímo na e-mailovou adresu. Působí to osobněji a zvýším šanci, že se s člověkem zapíši a posílím vazby čtenář – bloger.
V tu chvíli přidám i odkaz na konkrétní odpověď přímo na blogu. Aby to čtenář měl pěkně po ruce vše.
Uznávám, že to pro někoho může působit vlezle. Nicméně pro mě osobně to je risk, který za to stojí.
2) Najděte si blog autora komentáře a také mu okomentujte článek
Osobně jsem tuhle věc udělal pouze u Madly Čevelové, když mi sdílela článek na Twitteru. Protože jsem k jejímu tématu měl co říci a šlo mi opět o navázání kontaktu, nikoliv návštěvnost.
Pokud bych slepě oplácel komentáře každému a přitom neměl k tématu článku co říci, zbytečně bych tím ztrácel čas svůj i autora. Sám třeba k tématu beauty blogerek nemám moc co říci. 🙂
Když se ale můžete článek komentujícího nějak smysluplně vyjádřit, neváhejte. Máte šanci, že si oboustranně vybudujete vztah.
3) Rozvíjejte diskuzi
Pokud už vám někdo článek smysluplně okomentuje, nebojte se ho podnítit k nějaké akci. Optejte se ho na nějaký názor, zajímejte se o něj. Jak psal trefně Dale Carnegie ve knize Jak získávat přátele a působit na lidi, rádi se vážíme těch, kterým záleží na tom, co myslíme.
Že to zní přehnaně pragmaticky a manipulativně na věci nic nemění.
Navíc zvýšíte šanci, že u vás čtenář vydrží delší dobu a zaujme ho i jiný článek. A třeba ho delší čas u vás nalomí, aby se vracel pravidelně.
Komentáře moc lidí nevyužívá
Minimálně v rámci profesních blogů platí, že většina komentovací aktivity se přesouvá na sociální sítě.
V tu chvíli máte výhodu, protože v komentářích samotného webu snáze vyniknete. Navíc bude mít váš komentář delší životnost, protože si ho může po delší době přečíst i někdo další v rámci článku.
Komentování na sociálních sítí zase skýtá výhodu v tom, že oblíbený tweet nebo příspěvek v početné Facebook skupině uvidí v řadě případů více lidí než článek, ke kterému se musí uživatelé ještě prokliknout. Nicméně váš komentář brzy zapadne v záplavě jiných příspěvků.
Pokud se vám článek líbil, budu rád, když ho budete sdílet dál 🙂
- 11 tipů pro introverty, jak na networking a zisk nových kontaktů - 2024-07-04
- Zhodnocení roku 2023 - 2023-12-28
- 5 úrovní seniority lidí při práci. Kam patříte vy? - 2023-05-24
No já bych to víc rozvedl..ono komentuješ článek někoho jinýho ze dvou důvodů:
a) navázat vztah s blogerem
b) získat pozornost ostatních čtenářů
a dle toho upravit strategii komentování. Hmm když se tak zamyslim, tak bych sám o tom mohl něco napsat 😀 On je to totiž způsob linkbuildingu…
Já to popravdě moc nerozlišuji. Beru o primárně tak, že se snažím oslovit jednoho člověka a pokud to osloví i jiné lidi, jde pro mě o vedlejší bonus. 🙂
Dívám se na to spíš kvalitativně s vidinou toho, že vedle navázání kontaktů může být i něco víc. Osobně jsem díky komentářům získal i tři menší spolupráce. Nicméně pokud se na to díváš optikou linkbuildingu, do kterého tolik nevidím, nevylučuji, že to může mít i jiný efekt, když k tomu přistupuješ jinak.
Jinak pokud bys náhodou chtěl něco podobného sepsat, vůbec bych se nebránil guestpostu u mě, kdybys měl zájem. 😀
Tenhle článek napsal telepat, napojený dnes večer na moje mozkové centrum 🙂 Procházela jsem si návštěvnost svého blogu, která den za dnem pěkně roste. Blog mám několik měsíců a dala jsem si na něm záležet. Trávím jeho psaním spoustu hodin, které jsem dříve proflákala sledováním seriálů či jinou neplodnou činností. Blog mi dělá radost. Jediné, co na něm nemám, jsou komentáře. Tu a tam se nějaký vyskytne, ale velmi málo. A zrovna dneska jsem se začala zabývat myšlenkou, čím to může být – a zda mi to vlastně vůbec má vadit. Protože já sama skoro nikdy nenechávám komentáře, pokud mě něco opravdu velmi nezaujme či proti tomu včas nepoužiju occlumency (nitrobranu?) a autor se mi nabourá do myšlenek, jako v tomhle případě 🙂 Takže vlastně otázka, ke které jsem dospěla, je – má nebo nemá mi vadit, že nemám komentáře na blogu (a to ani na doprovodné Facebookové stránce, kde stejně jako na blogu přibývají čtenáři i lajky, ale téměř žádné komentáře)? Sama na to ještě nemám jednoznačný názor… Shrnuto – díky za skvělý a podnětný článek, právě uložen do bookmarků, abych se k němu mohla vracet!
HP FANÚŠIK! *prepáč, to len HuffPride výkrik do ticha*
:))) Ravenclaw zdraví 😉
Děkuji za pochvalu i za vidinu toho, že vás tu uvidím i někdy příště. Přiznám se, že v době psaní článku jsem byl spíš napojený na poznámky ke zkoušce. Ale třeba byla nějaká myšlenková odbočka, která zabrousila k vám 🙂
Osobně si myslím, že chybějící komentáře nejsou až takovým problémem. Chápu, že bez nich má člověk takový divný pocit, že si to píše sám pro sebe. Nicméně jako směrodatnější bych viděl čísla návštěvnosti, případně konverzí (u vás to, jestli vám lidé píší s žádostmi o rady, případně posuzování rukopisů atd.).
Sám vím o spoustě kvalitních blogů, které bývají komentovány jen minimálně. Jak jsem psal výše, pro řadu lidí je jednoduší kliknout na tlačítko „like“ a nemají potřebu se zvlášť rozepisovat.
Obecně se podle mě více komentují články, které nějakým způsobem vzbudí emoce. Třeba můj rozhovor s Václavem Veselkou vzbudil velké komentářové haló v jedné skupině na Facebooku kvůli kontroverznímu nadpisu i známosti webu, který Václav založil.
O tomto som už čosi počula a myslím, že to tiež tak beriem. Ako dobrý nástroj pre vzťah a tiež zvýšenie videní. No častokrát sa mi stane, že sama upadnem do toho začarovaného kruhu a už samotný článok čítam s cieľom ho okomentovať, nie s cieľom ho prečítať.
Je to ako pri ľudskej komunikácii, ja ako ambivert sa pri nej častejšie prejavujem extrovertne než introvertne, čo v reáli znamená, že chcem byť VYPOČUTÁ, a veľakrát počúvam preto, aby som odpovedala – a nie preto, aby som, no, proste počúvala.
Ale snažím sa s tým seknúť. Viem, že to nie je dobré, nielen pre blog, ale vrámci medziľudských vzťahov je to jednoducho nerešpektovanie obsahu toho druhého. A tak sa snažím byť konštruktívna alebo radšej nekomentovať, než aby som komentovala len tak, l´art pour l´art. (le comment pour le comment? 😀 )
Občas však spadnem do niečoho iného, a to je kritika. Síce vždy konštruktívna, ale predsa. Akoby som podvedome hľadala len tie chyby. Som v tomto sama alebo to ešte niekto takto vníma?
Tak či onak som vďačná za tento článok. Tvoj a Vojkovského blog mi veľa pomáhajú ísť tým (dúfam) správnym smerom a nerobiť hlúposti. 🙂
PS: Čo sa týka diskusie pod článkom a na soc. sieťach, zase na FB sa mi zdá, že sa zapájajú stále tí istí ľudia, takže možno to nie je tak výhodné (toto platí o skupinách. na samotnej FB Page veľa komentárov nemávam, neviem, prečo)
Těší mě, že se ti obsah mého blogu líbí. Určitě děláš dobře, že sleduješ i Rolanda. Jeho články mají šťávu.
Podle mě je naprosto v pohodě, pokud máš potřebu s tím člověkem nějakým způsobem navázat kontakt i skrze komentáře. Blogování je hodně o lidech a kdyby nebylo, můžu si ty mé články psát jen do deníčku.
U kritiky dost záleží na tom, jestli o to protějšek stojí. Sám mám občas problém ji přijmout, protože mám nějaké tvůrčí ego, které někde uvnitř mojí hlavy neprávem bere vše vytvořené jako to nejlepší. 😀 Já třeba nekritizuji skoro vůbec, protože mám rád svůj čas. Pokud mě o to vyloženě někdo nepožádá, neruší mi to uživatelský zážitek nebo nejde o známého, nechám si každého jít po svém.
U sociálních sítí bych rozlišoval počet aktérů a počet čtenářů. Že někdo nenapsal ještě neznamená, že diskuzi nečte a nějak ho názorem neoslovíš. Navíc platí v rámci psychologie i jedno univerzální pravidlo, že si lidi spíše pamatují to, co vidí před očima často. Třeba tvoje jméno díky tomu moc dobře znám, protože často na FB vystupuješ. 🙂
S tou kritikou ti absolútne rozumiem 😀
Ale je to jedna z vecí, ktorú ak sa naučíme, zíde sa aj v živote. A zjavne pre mňa je bonusom nechať niečo… tak. To mi ešte nejde. Ženy. 😀
To ma veľmi potešilo! Myslím, že sa už musím ponáhľať na vlastnú doménu, nech mám tie štatistiky lepšie, takto z nich vyčítam len málinko.
Z pozice bloggera vnímám komentáře jako další přírůstky obsahu na webu. Takže komentáře mám povoleny, ale ty opravdu bezduché komenty jenom pro odkaz mažu. Stejně tak se snažím komentáře na FB omezovat a přesouvat je pod konkrétní články. Je to ztuha, ale pokud někdo čeká odbornou radu na facebooku, odkážu ho do diskuse pod článkem na webu.
Moje zkušenost je taková, že nejvíce komentářů je pod kontroverzními články. Ovšem na žádném webu nemůže být přemíra provokativních článků.
Nemám to ověřeno u žádného konkrétního zdroje. Ale už se mi u jiného webu stalo, že mi lidé chodili na klíčové slovo, které se objevilo jenom u komentáře článku. Takže jako přírustek přírustek obsahu to asi mít vliv bude. U rozvedení článku stoprocentně.
Osobně jsem se ještě nedostal do situace, kdy bych komentář mazal, pokud nejde o spam. Pokud jde o nějakou urážku či věc mimo mísu, prostě neodpovím.
S těmi kontroverzními články souhlasím. Jakmile něco rozvíří emoce, komentáře se jen hrnou. U té přemíry provokace si nemyslím, že by to bylo nutně na škodu. Dost záleží na typu webu. Kdybych chtěl vystupovat bulvárně, podpoří to vnímání, které chci zanechat. Pokud chci vystupovat seriózněji, už by to situaci komplikovalo.
Komentáře mohou původní článek hodně obohatit. Myslím že četnost komentářů dost zaleží i na stylu jakým je článek napsaný. Hodně dobře s tím umí pracovat třeba Drago. Příklad z poslední doby. Z jednoho komentáře pod článkem na jeho blogu vznikl nový samostatný článek http://404m.com/2017/01/31/15742/
Souhlasím. Já měl i to štěstí, že jsem viděl ukázku uživatelského testování při pročítání jednoho blogu. Řada z uživatelů komentáře hodně pročítala.
Pro mě jako čtenáře jde také o kontrolu výpovědní hodnoty. Řada z uživatelů má tendenci uvádět věci v článku na pravou míru, pokud se bloger v něčem splete. Musí se k tomu ale přistupovat náležitě kriticky.
Na článek Draga jsem odkazoval na sociálních sítích a souhlasím. Tohle je za mě hodně efektivní způsob, jak s autorem komentáře navázat užší vztah.
Komentářů na blogu si velmi cením. Je to pro mě znamení, že si čtenář dal tu práci zformovat na dané téma svůj názor, nebo ho přinejmenším článek zaujal natolik, že prostě v půlce neodešel. Z tipů, které uvádíš, většinu používám, a celkem se mi vyplácí. Ještě kdysi na blogu, když letěla SBéčka, jsem pomocí komentářů navázala „přátelství“ s nemálo blogery a blogerkami, teď hodně komentuju blogy těch, co komentují mě, jednak jako poděkování a jednak jako pozvánku zpět ke mně. Za deset let blogování metodou pokus-omyl mám tu zkušenost, že komentáře plodí komentáře, lidi z facebooku komentáře nepíší, i když jsou dobří na nahnání návštěvnosti. Nicméně, i výjimky se ději, dostala jsem se sem přes facebook.
V první řadě díky za zpětnou vazbu za informaci o marketingovém kanále, přes který jsi můj blog našla. Hodí se vědět, že promovat na Facebooku není úpně ztráta času. Většinu návštěvnosti mám totiž z Twitteru 🙂
Já se na komentování dívám spíše jako nástroj utvoření vazby než přímý zdroj návštěvnosti. Trošku tam funguje zákon reciprocity, kdy máš potřebu druhým oplácet, když ti prokázali laskavost. To nutně neškodí, ale je otázka, zda chce dotyčná osoba jen vrátit vděk, nebo se z něj stane opravdu vracející čtenář.
Já už na základě komentářů objevil třeba skvělé produkty, které tam komentující doporučovali. Teď se mi často stává, že mi ale přes komentáře chodí dotazy, které jsou spíš cíleny na kontaktní formulář – třeba rezervace termínu apod.