Zatímco jedu vlakem do Prahy, sepisuji tyto řádky s divným mravenčením v prstech. Došlo k mnoha změnám. Nová práce, vztah, bydlení, přístup k vzdělávání. Chvílema mi přišlo, jako bych přestupoval bez přestávky z jedné horské dráhy do druhé. Vše si sedlo až v posledních měsících.
Co najdete v článku [hide]
Paradoxně mě ve finálním rozhodnutí nejvíc ovlivnil člověk, kterého jsem nikdy nepotkal, neřekl mi ani jedno slovo a nikdy nebudu mít šanci ani jedno z toho napravit. Protože už není mezi námi.
Petr Kellner.
Nejvíc ve mně rezonovala jeho slova o práci. Já už několik měsíců jsem v Acomware bojoval s tím, že ve mně nehořela žádná touha věci dál posouvat. Nepomohlo ani několik pauz. A protože nechci chodit do práce si jen odsedět to své, ukončil jsem to.
Oceňuji, že vše proběhlo v maximálně přátelském duchu. S bývalými kolegy se dodnes občas potkám a věřím, že s některými v budoucnu budu pracovat i na nějakém jiném projektu.
Hledání nové práce jsem bral jako takovou svou osobní výzvu. Asi by nebyl problém napsat pár známým, zda by mi něco dohodili. Jenže já si chtěl dokázat, že se umím dobře prodat a všechna ta odvedená práce v marketingu nešla vniveč.
Postupně jsem si tak vyzkoušel výběrka ve firmách jako například Adastra, Alza, Favi, Albert, Nestlé, T-Mobile nebo Porsche. Občas to krachlo na nezájmu, občas na zdlouhavosti procesu, občas jsme si jednoduše nesedli.
Byl jsem z toho už trochu zoufalý. Neudělal jsem blbost? Přecenil jsem své síly? Co když nic nenajdu?
Z Acomware jsem přešel do marketingu NEWTON University
Inzerát školy na Jobs.cz mě zaujal. Znal jsem ji díky Karlovi Novotnému, Marianu Jelínkovi a řadě dalších top lidí, kteří v ní působí. Tak jsem tomu dal šanci.
Příjemně mě mrazilo z představy, že na pohovoru potkám Karla Novotného. Top specialistu na branding s pověstí nesmlouvavého vyjednavače a člověka, který nemá problém tvrdě jednat i s majiteli firem. Ale kdo nic neriskuje, nic nezíská.
Celé to výběrko nakonec proběhlo v poklidu a plácli jsme si. Od září jsem tedy zase ve škole, ale už ne jako student. Za těch pár měsíců se spousta věcí udělala a ještě více stojí před námi. Chvílemi to potěší. Chvílemi to bolí.
Já tímto krokem úspěšně rozseknul mé profesní dilema, kam se profesně dál posouvat. Těším se, kam mě tato marketingová cesta zavede.
Přednášel jsem na pražském Barcampu
Seděli jsme s Ondrou Staňkem na videocallu ohledně komunikačních dovedností. A padla tam poznámka, že mě už po těch lekcích nemá co nového naučit. Vše už záleží na pilování v praxi.
Shodou okolností Pražský Barcamp otevíral přednášky. Tak jsem jednu vypsal. Chvílemi jsem byl trochu nejistý, zda koronavirus dovolí živá vystoupení. Ale Ondra mi přiblížil specifika online přednášení, takže by to zas tak nevadilo.
Docela mě překvapilo, že se přihlásilo až 23 přednášek a chvílemi si říkal, zda tam přes všechna ta jména mám šanci proniknout. K mému štěstí mě vybrali mezi 8 finálovými přednášejícími.
Povídal jsem o 4 základních principech pro blogování. Víc vám přiblíží video.
Už málokdo ví, že první verze přednášky vypadala úplně jinak. Shrnovala celkový přehled, co na blogu řešit od založení po placené spolupráce. Jenže to bych nezvládl narvat do 20 minut narvat, tak jsme od toho upustili.
Celé to měl spojovat jeden leitmotiv. Já si vybral tento:
„Úspěšné blogování je o čtyřech O. Odpovědi, okruhu čtenářů, osobnosti, odvaze.“
Mám radost, že se mi povedlo překonat obavy a vše klaplo. Pár věcí bych zpětně udělal jinak, ale to si beru jako ponaučení pro příště.
Stavte život na více nohách
Tahle myšlenka ve mně rezonovala už hodně dlouho. Nikdy jsem se podle ní ale pořádně neřídil. Až s novým vztahem, který mě vedl ke změně priorit.
Zlomový moment přišel jednoho večera při přepočítávání finančního plánu. Červen mi přinesl rekordní příjmy díky spoustě vedlejších projektů. Já ale místo radosti z té velké částky jen smutně koukal do monitoru unavenýma očima. Hlavou mi létaly všechny ty hezké okamžiky, které šly z mého života pryč kvůli té částce na bankovním účtu.
Striktněji od té doby odděluji práci a soukromý život. Po večerech nebo přes víkend dělám práci už jen naprosto výjimečně, když opravdu něco hoří. Abych vypnul, pomáhá mi cvičení, které beru jako takový přechodový moment mezi prací a osobním časem. Totální balzám na duši nastal ve chvíli, kdy jsem začal používat firemní mobil, který mi to vše usnadňuje.
Naopak jsem si začal víc vychutnávat takové ty běžné životní radosti. Ať už jde o poznání nových míst, setkání s rodinou nebo jen ochutnání nového dezertu.
Přesto cítím, že to zdaleka ještě nemám vnitřně srovnané tak, jak bych si přál.
Změnil jsem systém sebevzdělávání
Dával jsem si Skype call s jedním čtenářem blogu a pobavilo mě tvrzení, že pro efektivní sebevzdělávání je potřeba číst jednu naučnou knížku týdně, max za 2 týdny.
Jó, taky jsem byl v té fázi. Když si zpětně vzpomenu na sebe, vyvíjel se můj přístup nějak takto:
1) Čtu a poslouchám vše tak nějak bez rozmyslu. Hlavně abych toho co nejvíc nasál.
2) Čas od času si z toho dělám poznámky. Ale na různých místech a z různou mírou kvality.
3) Pečlivěji si vybírám, čemu věnuji zájem. Poznámky ale pořád vznikají dost nesystematicky.
4) Objevuji systém P.A.R.A., což beru za asi nejvýraznější změnu. Poznámky mají předem danou strukturu podle projektů, oblastí zájmu a zdrojů, ze kterých čerpám. Přecházím na systém Notion, který dnes funguje jako můj centrální systém pro vše od poznámek po to-do listy.
5) Tomu dal nadstavbu systém spaced repetition. Vznikají paměťové kartičky, které se mi opakovaně generují s určitým časovým odstupem podle toho, jak si umím určité věci vybavit.
6) Aktuálně testuji systém Zettlekasten, který propojuje dílčí poznámky mezi sebou a dovoluje to přicházet s novým nápady na tvorbu. Nedávno mě díky tomu napadla bezva spojitost mezi pohovorem lidí a pokerem.
Udělal jsem si radost na Vánoce. #Zettelkasten metodu na psaní poznámek zkouším delší dobu z článků @sestaeli. Teď půjdu hlouběji. Zatím hezké čtení via @janmelvil. #coctu pic.twitter.com/cHOxIjVKhs
— Patrik Gajdoš (@Gajdospa) December 8, 2021
Ve zkratce toho přečtu výrazně méně, ale jdu víc do hloubky. Obsah kurzu, který bych normálně zapomenul za měsíc, se mi teď vybavuje i půl roku poté a umím to i propojit s tím, co zrovna řeším. Do nového roku beru jako výzvu to nějak posunout. Na můj vkus mi to žere moc času až příliš a budu si to muset nějak ohnout podle svého.
Jaký jste měli rok?
Také jste napsali zhodnocení roku? Napište mi. Rád vás sem přidám do výběru s odkazem na článek.
- Zhodnocení roku 2024 - 2025-01-28
- 11 tipů pro introverty, jak na networking a zisk nových kontaktů - 2024-07-04
- Zhodnocení roku 2023 - 2023-12-28
